Historie původní rozhledny na Sněžníku

Prvotní myšlenka na stavbu rozhledny vznikla v roce 1881 v turistické organizaci Kladský horský spolek. První žádost o výstavbu ale majitel panství, princ Albrecht, spolku zamítl: „Ostatně, stavba je jen sotva proveditelná… Věž by musela být vysoká 91 stop a měla by stát nejméně 10.000 marek. Kamenné podloží kopce je kvůli zvětrání nezpůsobilé ke stavbě, chybí písek a nejsou tu cesty,“ vysvětlil členům spolku princovo stanovisko jeho lesmistr pan Gogho.

Následujících pár let se tak ve spolku o rozhledně nemluvilo. Až do té doby, kde jeden člen spolku, majitel lázní Georg Hancke, připravil v roce 1886 první nákresy, spočítal předběžné náklady, a i když byla většina delegátů na svolaném shromáždění spolku jeho prací nadšená, stále ještě chyběly přesvědčivé argumenty, které by prince Albrechta přiměly ke schválení stavby. Situaci paradoxně vyřešilo úmrtí německého císaře Viléma I. v březnu 1888. Celé Německo a Sudety zaplavily nejrůznější pomníky a Kladský spolek přišel s chytrým nápadem. Vyhlásil, že rozhlednu věnuje zemřelému císaři a postaví ji jako oficiální pomník Kaiser Wilhelm-Turm. Princ Albrecht, císařův synovec, byl takovou formou úcty potěšený natolik, že v roce 1890 stavbu vyhlídky konečně povolil.

Zvítězil návrh architekta Felixe Henryho, stavbou spolek pověřil kladského mistra Emila Giessera. Podmínky pro stavbu byly náročné, a to nejen z finančního hlediska. Odhadovaná cena stavby byla 32 tisíc marek, spolek měl k dispozici pouhých 7 350. Proto vydal pět tisíc kusů podílových listů v hodnotě 5 marek za jeden. Lidé ale o ně moc nestáli, nakonec se jich prodalo jen kolem pětačtyřiceti procent.

Stavba věže započala dne 17. července roku 1895 a to díky iniciativě Kladského horského spolku, zkráceně GGV (německý název Glatzer Gebirgsverein, polský název Kłodzkie Towarzystwo Górskie). Podmínky pro výstavbu vyhlídkové věže na vrcholu hory byly velmi obtížné, a to z důvodu nízkých teplot a sněhové pokrývce, která vydrží na vrcholu až 8 měsíců v roce. Z tohoto důvodu byla stavba rozvržena do několika let, stavělo se pouze v letním období. V prvním roce od zahájení výstavby, bylo během 69 dnů vystavěno pouhých 8 metrů z celkové výšky věže, veškeré práce byly pro nepříznivé povětrnostní podmínky ukončeny dne 5. října. V následujícím roce byly stavební práce zahájeny až 8. června roku 1896, neboť přístupová cesta na vrchol hory byla ještě pokryta sněhem.

K 1. říjnu, kdy byly dokončeny veškeré stavební práce, se věž tyčila do výše 17 metrů. Nicméně listopadová bouře zničila lešení na stavbě. V roce 1897 začaly stavební práce na konci května, trvaly 88 dní. V té době byla věž zvýšena o dalších 8 metrů. Během roku 1898 byla dokončena zbývající část věže, přesněji dne 27. srpna. V témže roce pokračovaly stavební práce týkající se vnitřní výstavby schodiště, omítek atd. Veškeré práce byly dokončeny 14. října. Napřesrok se pouze jednalo o dokončovací práce, související se slavnostním otevřením věže.

Stavební kámen pocházel z místních zdrojů, písek z vrcholu hory. Voda byla získávána z nedalekého pramene řeky Moravy. Z Pekielnej doliny v okolí města Polanica-Zdrój, byl dovezen pískovec určený pro architektonické detaily.

Dne 9. července roku 1899 byla rozhledna za přítomnosti prince Albrechta slavnostně uvedena do provozu a nesla jméno německého císaře Viléma I. Pruského (německý název Kaiser-Wilhelm-Turm nebo Glatzer Schneebergturm). V rozhledně stála pamětní hala císaře Viléma, zdobily ji erby města Vratislav a měst kladského hrabství a busta německého císaře, která byla 1,23 metru vysoká. Tehdy se přišly podívat dva tisíce lidí, kterým se naskytl pohled na Rychleby, hřebeny Hrubého Jeseníku, Orlické hory, ale i Krkonoše a Kladsko se Sovími horami.

V prvních letech, konkrétně od července 1899 do srpna 1902, prodal spolek 18 128 vstupenek, později zájem poklesl a počet návštěvníků se ustálil na zhruba 4 500 ročně. Rozhlednu ale bylo možné navštívit jen v letních měsících, v zimě ji často obalil ledový sněhový krunýř. V roce 1907 Kladský spolek ustanovil funkci správce rozhledny, od června do října bydlel v boudě blízko věže a prováděl její běžnou údržbu. Během druhé světové války spolky výrazně omezily nebo rovnou ukončily svou činnost, a protože tehdejší správce rozhledny Ernst Frenzel odešel v roce 1941 do armády, skončil i provoz věže. Po druhé světové válce se věž ocitla na polské straně hranice, byla sice znovu otevřena, ale již bez správce. Její vnitřek byl dost zdemolovaný díky rozbitým oknům, kterými dovnitř pršelo, foukalo a v zimě i sněžilo, chátrání tak na sebe nedalo dlouho čekat.

V roce 1948 byla věž opravena Polským tatranským spolkem, zkráceně PPT (polský název Polskie Towarzystwo Tatrzańskie). Dne 22. srpna téhož roku, ku příležitosti rekonstrukce věže a 75. výročí PPT, zde Polský tatranský spolek instaloval pamětní desku. Poté byla věž bez většího zájmu, základní péče a údržby ponechána nepříznivým povětrnostním podmínkám na vrcholu hory, což vedlo k její degradaci. Z dříku věže padaly balvany, část schodiště se propadla, na mnoha místech chybělo zábradlí. Dobové pohlednice dokonce ukazují obrovské díry po vypadaných blocích kamene. Proto byl v roce 1966 vstup na vyhlídku definitivně zakázán. Z nedostatku finančních prostředků na opravy bylo v roce 1973 rozhodnuto věž strhnout. Před stržením věže byla pamětní deska demontována. Poté byla přemístěna horskou službou do chaty na jižním svahu hory, odtud putovala do Starého Města. Po několika letech se pamětní deska na Sněžník vrátila, avšak ne na vrchol hory, nýbrž do horské chaty „Na Sněžníku“. Samotná demolice věže proběhla 11. října 1973, kdy polští ženisté kamennou rozhlednu odstřelili, skoro by se dalo říct, že to provedli tajně. Ten den totiž pršelo, všude kolem byla hustá mlha, takže když se později rozplynula, zjistili obyvatelé blízkého Starého Města, že rozhledna po více než sedmdesáti letech zmizela.

Vzhled rozhledny

Nižší 17 metrová válcová věž měla tři patra, na jejímž vrcholu se nacházela kruhová vyhlídková terasa zakončena cimbuřím. Vyšší válcová věž se skládala z 6 pater, dosahovala výšky asi 33,5 m, na jejím vrcholu byla rovněž kruhová vyhlídková terasa zakončena cimbuřím, kde se také nacházela pozorovací věžička s dalekohledem a čtyři tabulky popisující panoráma. Do stavby se vcházelo z vyšší věže přes okrouhlý rozlehlý sál s obloukovými okny. Zde byla mezi pěti vysokými sloupy umístěna busta německého císaře Viléma I. Pruského, jejímž autorem byl Franz Thamm z městečka Lądek-Zdrój a pamětní deska připomínající vznik stavby. Z tohoto sálu vedlo kovové, spirálové schodiště nitrem nižší věže na nižší vyhlídkovou terasu. Odtud pak vedlo spirálové schodiště nitrem vyšší věže na druhou vyhlídkovou terasu, která se nacházela ve výšce 29,9 m. Na úpatí věží se nacházela i dřevěná horská chata s verandou, která byla do této podoby přestavěna v roce 1906, v souvislosti se vzrůstajícím zájmem turistů. Toto rozšíření posléze přineslo problémy v podobě padajícího ledu z věží, který poškodil její střechu. Ve své době sloužila chata hostinci a obchodu se suvenýry.

Zdroj:
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/kralicky-sneznik-rozhledna-vrchol-serial-zanikla-mista.A170825_347584_pardubice-zpravy_msv
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna_na_Králickém_Sněžníku
Obrazový materiál: Jurgen Scholzel – Standhaft und Treu, Václav Jokl